Jirka 18. března 2006 12:33 | Monča,Simča | Jirka
MádlMádl
Která z missek svedla Mádla?
Jirka Mádl (18) je sice zadaný, ale laškování s krásnými dívkami se vůbec nebránil!
Na casting na dívčí roli v novém filmu Rafťáci po boku hlavních hrdinů - Jirky a Vojty Kotka (17) - totiž byly hromadně vyslány i finalistky Miss ČR. A mladý herec je rád vyzkoušel. A skvěle se při tom bavil!
Taková Agáta Hanychová (19) sice rozhodně není žádná velká herečka, ale exhibicionistkou je o to větší, tudíž na place pod dohledem režiséra Karla Janáka předváděla, jakou část hereckých genů jí zanechala maminka Veronika Žilková (43). Jirka Mádl Životopis Životopis: Sedmnáctiletý student Biskupského gymnázia v Českých Budějovicích. Příležitostně hrál v mládežnických divadlech (s jednou hrou, kterou napsal, vyhrál divadel soutěž), také v Jihočeském divadle a zahrál si i v jednom videoklipu. Píše scénáře a divadelní hry, skládá písničky a zajímají ho vědy jako psychologie, astrologie a grafologie. Jirka Mádl Jirka Mádl: Chtějí moje trenýrky! Stačil jediný film, aby se z Jirky Mádla (18) stal idol teenagerů. Co dělá, když přijede do Prahy, a jak mu říká Vojta Kotek?
Adam Vojtěch - "Ken" ze Superstar. Můj kamarád a spolužák, který se taky nějak snaží prosadit. Vidím to s ním dobře.
Bobr. Ani nevím, proč mě to napadlo. Je to takový hezký slovo a navíc je tam b hned dvakrát.
Cucák. Nemám rád, když mě berou jako cucáka a třeba i při focení mě tlačí do pozice puberťáka. Nejsem trendy free puberťák!
Drsňák. Snažím se být drsňák, ale nejde mi to. Říkají mi jenom, že jsem roztomilej. Ale já nechci být až do třiceti roztomilej, chci být už teď drsňák.
Fotografování. Jako prý jeden z mála miluju fotografování. Hrozně rád se totiž předvádím.
Gurmán. Vařit neumím, ale o to větší jsem kritik. Umím ale výbornou pizzu, kterou mě naučil dělat jeden můj kamarád, který dělá v pizzerii v Itálii. Honza. Mám bráchu Honzu, který je fotbalový rozhodčí. Úplatky už mu prý nabízeli, ale nevzal to.
Ivetka. To je moje dívenka, se kterou chodím už rok a půl.
Jirka. Jmenuju se po dědovi a děda je na to hrozně hrdej. Sbírá si všechny články, kde se o mně píše.
Kavárna. Kolikrát mám mezi schůzkama v Praze hrozně dlouhý prostoje, a tak vymetám kavárny. Znám po Praze snad už všechny.
Lalůček. Mám hrozně vyvinutý lalůčky na uchu a to má prý dneska už málokdo. Jeden ze znaků evoluce člověka je, že mizí ušní lalůčky, ale já mám prostě ještě ten starej velkej lalůček.
Martin Písařík. Můj výborný kamarád ze Snowboarďáků, u kterého přespávám, když jsem v Praze. Z nás, co jsme na snowboardu nikdy nestáli, se naučil jezdit nejrychleji. Narkomani. Často mě obtěžují na nádraží a chtějí peníze. Samozřejmě si neustále držím aspoň trochu odstup, ale občas si s nimi i hezky popovídám.
Odvaha. To je přesně to, co mi jak ve Snowboarďácích, tak Rafťácích chybí, protože ve filmech neustále musím dělat věci, které neumím.
Praha. Mám ji spojenou jenom s prací a ještě jsem nezažil takový ten hezký výlet do Prahy. Jako malej jsem do hlavního města zase tolik nejezdil, takže poznávat, co kde je, jsem se učil až teď.
ROHlick - kapela Vojty Kotka. Slyšel jsem je jenom jednou a doufám, že se zlepší.
Snowboarďáci. Překopali mi život, a kdybych tam nehrál, tak teď tuhle abecedu nedělám.
Trenýrky. Chodí mi dopisy od fanynek, ať jim pošlu podepsané trenýrky, a jedny jsem teď dokonce dával do jednoho časopisu jako cenu! Chyběly jim knoflíky, byly mi už malý a měly trapnej obrázek, tak jsem jim je dal.
Únava. Jsem permanentně unavenej člověk a moc se těším, až se jednou pořádně vyspím.
Vidlák, Vojta. S Vojtou máme takovou slovní hádku, kdy on jako Pražák říká o mně z Českých Budějovic, že jsem vidlák...
Zajíček. Vždycky když jsem na nějaký akci, tak si mě tam vyhlídnou nějaké paní a oslovují mě Ty zajíčku nebo Ty jedno štěňátko Něco o Jirkovi Bylo nebylo před filmem Narodil jsem se 23.10. 1986 ve 12:25 v krásném, klidném, jihočeském městě - v Českých Budějovicích. Za mých dětských let jsem toho stihl hodně. Tancoval a imitoval jsem Michaela Jacksona, devět let jsem hrál na klavír, rok na kytaru a rok na flétnu. Ve dvanácti jsem byl přijat na Biskupské gymnázium v Č.B. se zaměřením na cizí jazyky. Ve třinácti jsem jel na dva měsíce na studijní pobyt do Rakouska a taky jsem vyhrál anglickou olympiádu (to byly ještě časy co jsem pravidelně chodil do školy :). Od dvanácti píšu texty k písničkám mého kamaráda a spolužáka Adama Vojtěcha (v češtině, angličtině a jeden jsem napsal i v latině) a různé scénáře. Od devíti do šestnácti let jsem hrál hokej. Mluvím anglicky, německy, trochu španělsky a pět let jsem se učil latinu. Byl nebyl jeden úraz Od patnácti jsem začal hrát hokej za dvacetiletý kluky u nás v Budějicích, byl jsem benjamínek a měřil jen něco málo přes 160cm. Bylo 2. ledna 2003 a hráli jsme řadový sezónní zápas, když jsem dostal při otočce body-check a nechal za sebou loket tak blbě, že jsem uviděl vlastní zápěstí na rameni. Následovala operace, 2 šrouby v ruce a jasná roční pauza...
Všechno zlé je pro něco dobré - No a můj věčný usměrňovatel (v dobrém) mamka, která mě vždycky tlačila k herectví, mě doslova donutila začít chodit na dramaťák k Lence Krčkové, a když se pak objevila v televizi výzva na konkurz do snowboarďáků, musel jsem i přes velkou horečku vyrazit do Prahy na "Kavky", kde jsem se setkal s dalším pro mě osudovým člověkem Karlem Janákem, který mi po tvrdým a podrobným castingu dal šanci zahrát si hlavní roli přesto, že jsem neměl nejen žádný herecký zkušenosti, ale ani nic společnýho s něčím jako je herectví a film, a tím mi vlastně (v dobrém) překopal život...
No a teď si zatím na příležitosti nemůžu stěžovat a rád bych u toho zůstal.
Na casting na dívčí roli v novém filmu Rafťáci po boku hlavních hrdinů - Jirky a Vojty Kotka (17) - totiž byly hromadně vyslány i finalistky Miss ČR. A mladý herec je rád vyzkoušel. A skvěle se při tom bavil!
Taková Agáta Hanychová (19) sice rozhodně není žádná velká herečka, ale exhibicionistkou je o to větší, tudíž na place pod dohledem režiséra Karla Janáka předváděla, jakou část hereckých genů jí zanechala maminka Veronika Žilková (43). Jirka Mádl Životopis Životopis: Sedmnáctiletý student Biskupského gymnázia v Českých Budějovicích. Příležitostně hrál v mládežnických divadlech (s jednou hrou, kterou napsal, vyhrál divadel soutěž), také v Jihočeském divadle a zahrál si i v jednom videoklipu. Píše scénáře a divadelní hry, skládá písničky a zajímají ho vědy jako psychologie, astrologie a grafologie. Jirka Mádl Jirka Mádl: Chtějí moje trenýrky! Stačil jediný film, aby se z Jirky Mádla (18) stal idol teenagerů. Co dělá, když přijede do Prahy, a jak mu říká Vojta Kotek?
Adam Vojtěch - "Ken" ze Superstar. Můj kamarád a spolužák, který se taky nějak snaží prosadit. Vidím to s ním dobře.
Bobr. Ani nevím, proč mě to napadlo. Je to takový hezký slovo a navíc je tam b hned dvakrát.
Cucák. Nemám rád, když mě berou jako cucáka a třeba i při focení mě tlačí do pozice puberťáka. Nejsem trendy free puberťák!
Drsňák. Snažím se být drsňák, ale nejde mi to. Říkají mi jenom, že jsem roztomilej. Ale já nechci být až do třiceti roztomilej, chci být už teď drsňák.
Fotografování. Jako prý jeden z mála miluju fotografování. Hrozně rád se totiž předvádím.
Gurmán. Vařit neumím, ale o to větší jsem kritik. Umím ale výbornou pizzu, kterou mě naučil dělat jeden můj kamarád, který dělá v pizzerii v Itálii. Honza. Mám bráchu Honzu, který je fotbalový rozhodčí. Úplatky už mu prý nabízeli, ale nevzal to.
Ivetka. To je moje dívenka, se kterou chodím už rok a půl.
Jirka. Jmenuju se po dědovi a děda je na to hrozně hrdej. Sbírá si všechny články, kde se o mně píše.
Kavárna. Kolikrát mám mezi schůzkama v Praze hrozně dlouhý prostoje, a tak vymetám kavárny. Znám po Praze snad už všechny.
Lalůček. Mám hrozně vyvinutý lalůčky na uchu a to má prý dneska už málokdo. Jeden ze znaků evoluce člověka je, že mizí ušní lalůčky, ale já mám prostě ještě ten starej velkej lalůček.
Martin Písařík. Můj výborný kamarád ze Snowboarďáků, u kterého přespávám, když jsem v Praze. Z nás, co jsme na snowboardu nikdy nestáli, se naučil jezdit nejrychleji. Narkomani. Často mě obtěžují na nádraží a chtějí peníze. Samozřejmě si neustále držím aspoň trochu odstup, ale občas si s nimi i hezky popovídám.
Odvaha. To je přesně to, co mi jak ve Snowboarďácích, tak Rafťácích chybí, protože ve filmech neustále musím dělat věci, které neumím.
Praha. Mám ji spojenou jenom s prací a ještě jsem nezažil takový ten hezký výlet do Prahy. Jako malej jsem do hlavního města zase tolik nejezdil, takže poznávat, co kde je, jsem se učil až teď.
ROHlick - kapela Vojty Kotka. Slyšel jsem je jenom jednou a doufám, že se zlepší.
Snowboarďáci. Překopali mi život, a kdybych tam nehrál, tak teď tuhle abecedu nedělám.
Trenýrky. Chodí mi dopisy od fanynek, ať jim pošlu podepsané trenýrky, a jedny jsem teď dokonce dával do jednoho časopisu jako cenu! Chyběly jim knoflíky, byly mi už malý a měly trapnej obrázek, tak jsem jim je dal.
Únava. Jsem permanentně unavenej člověk a moc se těším, až se jednou pořádně vyspím.
Vidlák, Vojta. S Vojtou máme takovou slovní hádku, kdy on jako Pražák říká o mně z Českých Budějovic, že jsem vidlák...
Zajíček. Vždycky když jsem na nějaký akci, tak si mě tam vyhlídnou nějaké paní a oslovují mě Ty zajíčku nebo Ty jedno štěňátko Něco o Jirkovi Bylo nebylo před filmem Narodil jsem se 23.10. 1986 ve 12:25 v krásném, klidném, jihočeském městě - v Českých Budějovicích. Za mých dětských let jsem toho stihl hodně. Tancoval a imitoval jsem Michaela Jacksona, devět let jsem hrál na klavír, rok na kytaru a rok na flétnu. Ve dvanácti jsem byl přijat na Biskupské gymnázium v Č.B. se zaměřením na cizí jazyky. Ve třinácti jsem jel na dva měsíce na studijní pobyt do Rakouska a taky jsem vyhrál anglickou olympiádu (to byly ještě časy co jsem pravidelně chodil do školy :). Od dvanácti píšu texty k písničkám mého kamaráda a spolužáka Adama Vojtěcha (v češtině, angličtině a jeden jsem napsal i v latině) a různé scénáře. Od devíti do šestnácti let jsem hrál hokej. Mluvím anglicky, německy, trochu španělsky a pět let jsem se učil latinu. Byl nebyl jeden úraz Od patnácti jsem začal hrát hokej za dvacetiletý kluky u nás v Budějicích, byl jsem benjamínek a měřil jen něco málo přes 160cm. Bylo 2. ledna 2003 a hráli jsme řadový sezónní zápas, když jsem dostal při otočce body-check a nechal za sebou loket tak blbě, že jsem uviděl vlastní zápěstí na rameni. Následovala operace, 2 šrouby v ruce a jasná roční pauza...
Všechno zlé je pro něco dobré - No a můj věčný usměrňovatel (v dobrém) mamka, která mě vždycky tlačila k herectví, mě doslova donutila začít chodit na dramaťák k Lence Krčkové, a když se pak objevila v televizi výzva na konkurz do snowboarďáků, musel jsem i přes velkou horečku vyrazit do Prahy na "Kavky", kde jsem se setkal s dalším pro mě osudovým člověkem Karlem Janákem, který mi po tvrdým a podrobným castingu dal šanci zahrát si hlavní roli přesto, že jsem neměl nejen žádný herecký zkušenosti, ale ani nic společnýho s něčím jako je herectví a film, a tím mi vlastně (v dobrém) překopal život...
No a teď si zatím na příležitosti nemůžu stěžovat a rád bych u toho zůstal.
jirka
(janulík, 9. 2. 2007 13:58)